CHS Black Coffee

Spousta lidí by ráda cvičila se svým pejskem, nicméně neví, jak se jednotlivé cviky a povely mají provádět. Proto jsem se rozhodla, že budu postupně od začátku, od těch nejzákladnějších cviků, psát, jak to nejsnadněji pejska i pánečka naučit.

Mezi nejzákladnější povely patří „sedni“ a „ke mně“. Tyto spolu úzce souvisí. Oba dva je nejdůležitější nacvičit prozatím bez rušivých elementů, jako např. smečka psů, neznámá příroda, kde pejsek prozkoumává spíše okolí, jak pánečkovu snahu o výcvik, atd. Nejvhodnější je proto zahrada u domu, kde to pes zná. Poté, co je povel dobře procvičen, je dobré jít do neznámé přírody, kde je spousta neznámých pachů a zajímavostí, které psa ruší. Je to pro něj o poznání těžší. Poté je vhodné jít do smečky psů (doporučuji na oplocený pozemek).

 

SEDNI:

 

Povel sedni se cvičí tak, že máme psa na vodítku, aby nám neutíkal. Vzhledem k tomu, že potřebujeme ze začátku obě ruce, doporučuji delší vodítko, kdy na jeho konec šlápneme. Pes tak necítí, že je připoutaný, nicméně kdyby chtěl utéct, nedáme mu tu možnost. Pes vždy sedí u „levé“ nohy psovoda!

V pravé ruce máme piškot nebo vhodný motivační prostředek (pro některé psy to může být i hračka, sýr, šunka,…). Při povelu „sedni“ levou rukou tlačíme psovi zadek k zemi, pravou ruku i s piškotem táhneme jakoby za hlavu psa nad jeho záď. Tím, že pes neustále sleduje pamlsek, nutí ho to zvednou hlavu a automaticky si i sedne. Poté ho ihned odměníme.

Postupem času vynecháme levou ruku, po dokonalém procvičení i piškot. Avšak vždy pejska za správně provedený cvik odměníme!

 

PŘIVOLÁNÍ „KE MNĚ“:

 

Tento povel je podle mého názoru ten nejdůležitější, proto je nutné začít s jeho nácvikem už od štěněte. Měl by vypadat tak, že na povel „ke mně“ pes rychle přiběhne k psovodovi a předsedne. Přesednutí znamená, že v krátké vzdálenosti od psovoda si pes automaticky sedne před pána. Měl by sedět rovně, zadek by mu neměl nikam uhýbat. Může následovat povel „k noze“.

Cvičíme tak, že pejskovi nejprve dáme volno. Až se vzdálí do přiměřené vzdálenosti (záleží na tom, jak je se cvikem daleko a v jakém je prostředí), psovod zavolá „ke mně“. Pejska opět motivujeme vhodným prostředkem, nejčastěji piškotem. Pakliže se mu moc nechce, tleskáme, vesele křičíme a couváme.

Až přiběhne před psovoda, ukážeme mu piškot tím stylem, že jsme předklonění a dle nácviku „sedni“ vedeme psovi piškot za jeho hlavu. Jakmile si sedne, odměníme a hrozně pochválíme. Je důležité, aby se tento cvik cvičil velmi důsledně, to znamená, že pokud pejsek sedí příliš daleko, couvneme si, opět řekneme „ke mně“ a děláme to tak dlouho, dokud od nás nesedí v optimální vzdálenosti.

Pokud pejsek utíká a na přivolání nereaguje, dáme mu stopovací vodítko (doporučuji udělat na něm několik suků). Není příliš drahé a jako pomůcka pro výcvik je ideální. Používá se hlavně k tomu, že jakmile si pro psa půjdeme, automaticky před námi bude utíkat. Pokud mu stojíme na vodítku, nemá kam.

V pokročilejší fázi doporučuji (já to tak alespoň cvičila), pakliže si pro psa musíme jít, na krátko ho vyvěsíme na vodítku (v případě, že cvičíme s jednořadových stahovacím obojkem s dlouhými oky, jinak to nemá smysl). Zároveň ho káráme slovy: „Ke mně bylo, ke mně jsem říkal(a).“ Aby si to lépe zafixoval.

Pokud už pes zvládá tento cvik lépe, děláme to tak, že jednou zavoláme normálním hlasem „ke mně“, podruhé už hodně výrazným hlasem „ke mně“, potřetí si pro psa jdeme.

Ve fázi, kdy jsme si jistí, že na zahradě nás opravdu poslouchá, zkoušíme to v přírodě, poté ve smečce psů.